Psí víno nebo loubinec?

Jak již jméno naznačuje, Přísavník - loubinec trojlaločný má liány buď na konci úponku, nebo na letorostech přísavné destičky, jimiž se přichycují na konstrukci. Typickým takovým představitelem je Parthenocissus tricuspidata — Přísavník trojcípý. Svými přísavnými destičkami se může přichytit pevně i na hladký kámen, jako je mramor, nebo na dřevo. Mladé listy bývají srdčitě zašpičatělé a teprve starší list dostává charakteristické tři cípy . Listy jsou tmavě zelené, u formy purpurea se v mládí a na podzim vybarvují do purpurová. U formy P. veltchii .Ruhm von Boskoop se list již v létě vybarvuje hnědočerveně. P tricuspidata nesnáší na jaře a v zimě prudké slunce, namrzá. Je velmi dekorativní na stěnách budov, ale nesmíme ho vysazovat na východní a jižní stranu. Dobře však snáší i polohu zastíněnou, na sever, na severozápad a západ. Dobře rozvětvuje a pokryje celou plochu do značné výšky.

Psí víno - a zase jiný druh

Velmi rozšířené je u nás jiné  „psí víno“ — Přísavník pětilistý — Parthenocissus quinquefolia. Také on má úponky s přísavnými destičkami, ale nedostatečné jich využívá, a proto, zejména v mládí, se musí vyvažovat na 'konstrukce. Listy jsou pětičetné, tmavě zelené a vybarvují se na pod¬zim do svítivé červeně. Má bujný vzrůst. Bobule jsou drobné a mají barevnou šťávu. Forma ,Engelmannii‘ jě slabšího vzrůstu, zato se lépe přichycuje, na podzim se však nevybarvuje tak intenzívně jako základní typ. Zato forma ,Saint-paulií‘ se vybarvuje ještě intenzivněji než původní typ.

Při použití těchto lián musíme dobře rozlišovat druhy, které se pevně přisávají od těch, u nichž hrozí, popínají-li stěny budov, že se celá rostlina při větru utrhne. Kromě Parthenocissus tricuspidata jsou všechny dobře mrazuvzďorné, ale mrazuvzdornost se oslabuje, mají-li sucho, zejména na podzim. Kromě na zdi budov je možno psí víno - Parthenocissus použít na ploty a na jiné konstrukce pro popínavé rostliny, a to zejména ty formy, u nichž se na podzim pěkně vybarvují listy.

Loubinec

Loubinec — Ampelopsis je liánovitá rostlina, která nemá úponky. Mezi loubinci je několik druhů s velmi krásným listem a je škoda, že nenašly ještě v našich zahradách takové uplatnění, jaké by si zasluhovaly. Jedním z nich je severočínský Ampelopsis aconitifolia — Loubinec omějolistý. U nás je sice zimovzdorný, ale nedorůstá té výšky, jako v domovině — 10 m, ale pouze 3—4 m. Listy jsou zvlášť krásné svým tvarem. Jsou složené z pěti přisedlých kopinatých, 4—7 cm dlouhých, zpeřeně-laločnatých lístků, takže list připomíná list oměie Drobné bobulky v malých hroznech jsou v plné zralosti oranžově žluté.

Neméně zajímavý je Ampelopsis brevipedimculata — Loubinec krátkostopečný. Listy má rovněž laločnaté -  tři- až pětilaločné, laloky jsou však spíše srdčité, list ie tmavozelený. Zajímavé jsou plody. Bobule nezrají zároveň, barva přechází z bledě šeříkové. bílé až do modré. Na jednom hroznu můžeme nalézt nět až šest barevnvch odstínů bobulí.
Loubince je možno pěstovat u nás pouze ve vinorodých oblastech, jinak potřebují na zimu přikrývku proti mrazu. Poněvadž nemají úponky. musí se v mládí vyvažovat. Později už se drží tím. že se šlahouny proplétají. Hlinitá půda je pro ně lepší než písčitá. I v těžších půdách je však třeba ie důkladně zalévat, zeiména v pozdním podzimu. Jsou vhodné k popnutí plotů, loubí. pergol. Snášejí dobře i stín. Vzhledem k lehkému vzrůstu loubinců vypadá působivě. když necháme mladé výhony loubince volně vlát kolem konstrukce.