Pěstujeme popínavé růže
05.11.2014 17:36Nejsprávnější doba sázení popínavých růží je podzim. Ještě do zámrzu totiž vytvoří nové vlásečnicavé kořeny. Jen ve výjimečných případech sázíme na jaře a ¡ na podzim pouze růže založíme do země. Přitom musí být kořeny po celé délce, aniž by byly ohrnuty, založeny v hlubokém rygolu a šlahouny musí ležel, na zemi, přihozeny alespoň slabou vrstvou země, která se musí zvýšit, přijdou-li větší mrazy.
Popínavé růže sázíme tak, aby očkované místo přišlo aspoň 10 cm pod úroveň ostatní půdy. Přitom je ještě přikopčíme co možno nejvýše, aby šlahouny byly chráněny před mrazy. Nedoporučuje se přikopčovat tak, že přikopeme k růžím okolní zem, protože tím umožníme mrazu proniknout ke kořenům, což je zvlášť nebezpečné u šlahounovitých růží pravokořenných. Správné je přiiházet na růže kompost ze starého listí nebo z rašeliny. Toto přikopčování děláme pak každý rok.
Vysazujeme popínavé růže
Na podzim při sázení růže neseřezáváme. Růže netvoří zával a mohly by vymrznout. Na podzim sázené růže seřízneme až na jaře tak, že šlahouny zkrátíme asi o polovinu a na jaře sázené růže Zkrátíme až na 20—25 cm; později sázené ještě více.
Zálivka po výsadbě na podzim není nutná, jen při jarním sázení je prospěšná. Je však nutné rostliny, které byly delší dobu na cestě nebo v obchodě, namočit na několik hodin do vody.
V příštím roce po vysazení vyženou šlahounové růže již nové, dlouhé šlahouny. Ty se již nebudou řezat. Odstraníme nejpozději v srpnu šlahouny slabé, větrem polámané anebo jinak poraněné. Nestihneme-li to začátkem srpna, pak řežeme až teprve na jaře. Na každé rostlině najdeme také zmrzlé šlahouny. Jsou to ty, které vyrašily pozdě v létě a do zimy nestačily zdřevnatět. U očkovaných růží odstraňujeme také pravidelně a pečlivě všechny výhonky z podnože. Nejlépe je odhrnout trochu země a takový divoký výhonek vyříznout tak, aby naspodu nezůstalo žádné spící očko, které by v braku vytvořilo nový divoký výhon.
Šlahouny růží, pokud je pěstujeme u nějaké konstrukce, ať již je to při zdí, na pergole apod., musíme během vegetace vyvažovat, protože, jak bylo řečeno, růže nejsou pravé popínavé rostliny. K vyvažování nikdy nepoužíváme obyčejného drátu, můžeme však použít slabého drátu v bužírce nebo přímo bužírku, ovšem v nenápadné barvě. Nesmíme vázat šlahouny dohromady, nýbrž každý šlahoun zvtlášť. Jednotlivé úvazky nesmí být pevně přitaženy ke konstrukci, protože šlahouny sílí, vázací materiál by se zařezal a šlahoun by se v pozdějších letech Zlomil. Přitom ale musí být úvazky pevné, aby udržely váhu listů a květů na dlouhém šlahounu. Při jarním pročišťování jednotlivých keřů šlahounových růží. kontrolujeme také, zda není potřeba obnovit úvazek, nebo zda nemají tak pevný, že zaškrcuje šlahoun.
—————
Růže - nádherná popínavá rostlina do pergoly
Na stěně nebo na pergole snažíme se vyvažováním rozvést růži tak, aby zaujala co nejširší plochu. V mládí ovšem nebude mít ještě dostatek šlahounů a voliná místa mezi jednotlivými růžemi vyplníme výsadbou nebo výsevem vyšších letniček, jako: Cosmos, Coreopsis (krásnoočko) nebo některými slaběji rostoucími popínavými letničkami jako: Tropaeolum (řeřišnice), Thunbergia apod. Mezi červené šlahounové růže je také vhodné vysadit Delphinium v modrých odstínech.
Se zálivkou musíme být u růží velmi opatrní. Zaléváme zásadně jen konvemi jednotlivé keře, když je to skutečně nutné, jsou-li trvalá sucha. Nikdy nepoužíváme hadice, poněvadž při zvlhčení listů a při vyšší teplotě vzduchu šíří se na růžích různé choroby.
Silně rostoucí šlahounové růže potřebují také dostatek výživy. Podle stáří a velikosti dáváme 10—30 g čistých živin na m3, nejlépe ve formě Citramfosky, protože růže vyžadují větší procento drasla a fosforu a je pro ně nebezpečné přehnojování dusíkem. Jsou pak náchylnější na choroby a dřevo špatně vyzrává.
Růže snadno zmrzají. Mladé rostliny je lépe přihnojovat hnojivou zálivkou, starší rozhozem hnojivá na půdu. při čemž je důležité, aby brzy zapršelo. Praxe říká, že stačí popínavé růže přihnojit dvakrát za vegetaci. Přitom druhé přihnojení nesmí být příliš pozdě, aby rostliny dovedly využít ještě dodané živiny.
Choroby na Šlahounových růžích jsou stejné jako na růžích keřových. Nejnebezpečnější je padlí, které se zvlášť šíří tam, kde jsou růže na zdi obrácené k jihu. K svému rozšířeni potřebu je vlhko a teplo. Nejsprávnější je nepěstovat odrůdy, které jsou zvlášť náchylné na padlí. Byla to jedna z prvních popínavých růží Crimgon Rambler a ještě dosud pěstovaná Hiawatha.
Sortiment šlahounových růží sice není tak rozsáhlý jako u keřových růží, ale přesto jich světové firmy nabízejí dostatek. Stále jestě ale ve všech školkách se množí četné staré odrůdy ze začátku tohoto století, které se plně osvědčily, zvláště svojí odolností proti mrazu a chorobám. Jsou to například :
- American Pillar květ jednoduchý, červeno-růžový s bílým středem, výška 4—5 m. list leskle kožovitý, zdravý
- Dorothy Perkins květ plný, v obrovských kyticích, růžový, lesklý, zdravý list, výška 4—5m
- Excelsakrvavě-červený květ, krásné zdravé olistění, výška 4—5 m
- JPaul Scarlet Olimber květy poměrně velké, šarlatově červené, zdravý list, 3~4 m
- Do řady velkokvětých popínavých růží je potřeba zařadit vynikající růže z roku 1930 ,New Dawn‘, která má květy světle růžové, kvete celé léto až do zámrazu, má lesklý, kožovitý zdravý list. a zdravý vzrůst. Je naprosto mrazuvzdomá. Květy voní. Výška 2—3 m.
V roce 1940 se firmě Kordes podařilo vypěstovat zvlášť mrazuvzdornou šlahounovou růži, která byla zaregistrována jako Rosa kordesii a ta dala základ širokému sortimentu vesměs velkokvětých šlahounových růží s opakovaným květenstvím. Kvetou celé léto až do zámrzu. Jsou to odrůdy
- Alexander von Humboldt šarlatově červená, výška 2 až 3 m
- Dortmumd‘ krvavě červená se světlejším středem, 2—3 m
- Hamburger Phönix karmínově červené, 3—4 m
- Karlsruhe4 veliké květy jsou růžově-červené, výška 2—3 m,
