Pěstujeme břečťan
23.10.2014 18:13Břečťan — Hedera je stále zelená pnoucí liana, původem z Evropy. Břečťan nemá mnoho druhů. Nejrozšířenější je Břečtan obecný — Hedera helix. Je rozšířen po celé ropě až k Baltickému moři. Dorůstá až do výšky třiceti metrů a má četné formy, z nichž některé v poslední době rozšířily jako oblíbené pokojové rostliny. Jsou to většinou formy s drobnějším, popřípadě pestrým listem.
Břečťan má velmi široké použití. Daří se mu dobře ve stínu i v polostínu, a když má dostatek vlhka, i na plném slunci. Půdu má mít dobrou, humózní, jako na původním stanovišti, v lese. Může se použít k pokrytí značně vysokých zdí, ale i na ploty, na suché stromy, i starým, živým stromům neuškodí. K mladým stromům se nedoporučuje, poněvadž obepne mladý kmínek a pak ho škrtí. Velmi často se břečťan používá jako rostlina plazivá k pokrytí půdy, zejména na hrobech.
—————
Staré německé renesanční zahrady se vyznačovaly pravidelným tvarem záhonů a jako obruba sloužil břečťan. Známé a velmi vhodné byly i plůtky z břečťanu před kavárnami a „zahradními“ restauracemi. Břečťan byl vysázen do truhlíků s laťovou konstrukcí a vyveden do výšky třeba až dvou metrů. Truhlíky se daly velmi snadno a lehko přemísťovat, takže v zahradní restauraci se z nich daly vytvářet intimními kouty.
Je-li suché počasí, musí se břečťan důkladně zalévat, zvláště, je-li vysázen na slunečné straně, a v létě přihnojit draslem, čímž se posílí jeho mrazuvzdornost.
Povšimneme-li si blíže břečťanu obecného, zjistíme, že má dva druhy listů. Na konečcích výhonů má listy nedělené, v nižších částech rostliny listy laločnaté. Břečťan se sice snadno množí z řízků, ale při množení musíme brát zřetel k této heterofylii. Vezmeme-li totiž řízky z části, kde jsou listy nedělené, zachovají si rostliny tuto vlastnost i při dalším růstu. Chceme-li proto břečťan typického vzhledu, musíme brát řízky z nižších částí výhonů matečné rostliny.
