Akébie - pnoucí liána

Další lianovitou rostlinou na jaře kvetoucí je Akebia. Pochází z východní Asie, zejména z Japonska, a také její jméno je japonského původu. V kulturách jsou dva druhy: Akebia quinata, která má listy pětičetné a Akebie trifoliata s troj četným listem. Listy akebie mají dlouhé stopky, a vydrží na rostlinách dlouho do zimy. Nejsou to tedy rostliny stále zelené, ale zimně zelené.
Akebia quinata vyhání slabé šlahouny až 10 m dlouhé. Slabé šlahouny a dlouhé stopky listů působí celkový lehký vzhled rostliny. Hnědé, až purpurově hnědé květy o průměru 2,5 cm jsou v řídkých hroznech a vykvétají koncem dubna — začátkem května. Proto také u nás pravidelně namrzají, a tím jsme připraveni nejen o jejich příjemnou vůni, ale i o modročervené, 8 cm dlouhé plody, které tuto rostlinu krášlí na podzim. Jinak je rostlina u nás zimovzdorná a co je zvláště důležité, listy nejsou napadány ani chorobami, ani škůdci.

Akebia trifaliata má listy troj četné, v hroznech odděleně samčí květy menší a samičí květy větší, až 3 cm v průměru, plody světle fialové. Rostlina má vzrůst poněkud slabší než předchozí, dorůstá pouze 6 metrů. Akebiemi můžeme popínat pergoly z latí nebo z drátěných konstrukcí, můžeme jimi nechat porůst kmeny stromů nebo popnout zdi a ploty.
Akebie vyžadují dobrou, písčitou propustnou půdu, dobře vydrenážovanou; nesnášejí půdu trvale zamokřenou. Stanoviště nesmí být vystaveno mrazům, zejména pozdním, aby byly chráněny květy. Při volbě stanoviště je důležité volit takové místo, kde nebude vadit, že Akabia vytváří ze země četné odmladky. Dalším nedostatkem je, že snadno odspoda vyholuje, a proto se v mládí musí seřezávat, aby blízko nad zemí rozvětvila. Když začne vyholovat., musí se jednotlivé šlahouny postupně hluboko zmlazovat. Aby se zmla- zování usnadnilo, musí se řídce vyvažovat, tak, aby se šlehouny neotá¬čely samy kolem sebe.